První kroky z nádraží
Nacházíme se na nástupišti, skoro u rybníka. Je ráno a nad rybníkem se vznáší chomáčky mlhy. Vlak s houkáním mizí v oblouku a my se vydáváme po cestě podél břehu rybníka směrem k jeho hrázi. Na začátku trasy se tyčí totem, vysoký dřevěný kůl se směrovkami a informacemi, který označuje různé úseky stezky.
Vesnička s rybářskou baštou
Malá vesnička Olšina sestává z několika málo stavení, jedním z nich je i rybářská bašta, jíž míjíme. Překonáváme rybniční hráz a přibližujeme se k info-centru. V něm se nachází expozice věnovaná místní pestré ptačí populaci. Vedle infocentra je další totem s odlišnými barvami. To ještě nevíme, že totemů je celkem osm a barevně rozlišují jednotlivé úseky cesty, každý se svou přírodní charakteristikou.
Sbohem, vesnice
Cesta okolo sousedícího rekreačního střediska lemovaná nízkými stromky nás vede pastvinou. Opouštíme vesnici a mírně sestupujeme k rybníku. Cesta se proměňuje v dřevěný chodník, který nás provází nad zarostlým mokřadem na břehu rybníka až do lesa. Nivní les místy plynule přechází v podmáčenou louku. Z cesty se ve dvou místech oddělují dřevěné chodníky vedoucí přímo k rybníku, dokonce i kousek do něj, neboť jsou zakončeny moly a také plovoucí platformou kousek od břehu, ke které se lze přitáhnout. Podél cesty se tu a tam objevují jednoduché, ale poutavé kovové infopanely s různými zajímavostmi.
Trochu jiná ptačí perspektiva
Z lesa vystupujeme přímo k rybníku v místě, kde do něj ústí napájecí říčka Olšina. Z dálky jsou v ústí říčky vidět nashromážděné větve, snad bobří hráz? Ve skutečnosti je to lávka, která nás převede na druhou stranu říčky. Pěšina přechází v dřevěný chodník, ve kterém je občas chybějící prkno nahrazené naučným kovovým prvkem s přírodní tématikou, třeba s odlitky zvířecích stop. Pokračujeme k vyhlídce, kterou tvoří krátký vyvýšený úsek chodníku. Po levé straně se rozprostírají rozlehlé pláně rašeliniště, po pravé straně zase klidná a temná hladina rybníka. Přítomnost vody všude kolem je cítit v každém kroku. Komu k rozhlédnutí se a nasátí okolní krajiny nestačí vyvýšený chodník, může si vylézt na kmen se strážním košem. K němu je ovšem třeba přeskákat mokřad po zaražených kůlech. My po úzké stoupající lávce lezeme do velké ptačí budky, kde odpočíváme a vyhlížíme na rybník z trochu jinak pojaté ptačí perspektivy.