Kateřina Klapková

Obyčejné věci

Baví ji, když je architektura nejen krásná, ale také dobře funguje. Baví ji dostávat do projektů obyčejné věci. Třeba když vás v ložnici budí ranní slunce a z obývacího pokoje můžete pozorovat jeho západ. Baví ji přemýšlet, co jako první uvidí klienti, až ráno otevřou oči. Kam se bude dívat student, až bude tápat při písemce, nebo kam se budou stáčet oči těch, kteří tráví spousty hodin v kancelářích, které v Reaktoru navrhujeme. První pohled, který vídala celá léta z okna svého dětského pokoje byly hory, Sněžka. Tedy, pokud byly zrovna vidět. A to možná byla jedna z věcí, která ji přivedla k její profesi. Architektura je totiž všechno kolem nás, všechno, čeho se během dne dotýkáme, na co se díváme, co se nám líbí, na co nadáváme. A tak je potřeba ji brát.

Přírodní věci i rady předků

Je ženskou složkou reaktoru. Typicky. Velká gesta ani odvážné vize ode ní nečekejte, na to jsou kluci. Pro ni musí vše fungovat, zapadat. Dokáže se vžít do představ klientů. Zajímá ji nejen vzhled a design, ale také kam se v bytech vejde vysavač, sezónní oblečení nebo třeba ve škole sklad nářadí na tělocvik. Přemýšlí nad znovuvyužitím věcí a energií. Ráda používá přírodní materiály, věci v lidsky snadno uchopitelném měřítku. Ráda se učí od našich předků. Protože abychom mohli tvořit nové, musíme nejprve pochopit staré. A poslední dobou je také máma. Každý den se tím pro ni otevírá úplně nový svět.